Vzpomínka na prof. Mohameda Alí Šilhavého

Narodil se v Budíkovicích u Třebíče 19. listopadu 1917 jako Přemysl Šilhavý. Ještě jako student třebíčského gymnázia se seznámil s Koránem a v roce 1937 dospěl k rozhodnutí stát se muslimem. Změnil si také své jméno na Mohamed Ali. Navázal kontakt s prvorepublikovou muslimskou obcí, a hned přijal nabídku ke studiu na známé univerzitě al-Azhar v Káhiře. Pobyl tam však jen několik měsíců, protože poté, co odjel navštívit svou vlast, mu již nebylo umožněno vrátit se do Egypta a pokračovat ve studiu. Došlo k okupaci nacistickým Německem. Po válce vystudoval přírodní vědy a celý život pak působil jako učitel na gymnáziu v Třebíči. I v dobách komunismu se ke své víře otevřeně hlásil. Nicméně učit na malém městě mu bylo umožněno. Jen ředitel gymnázia mu jednou vyčetl jeho jméno. Na to mu pan Mohamed Ali Šilhavý řekl, že má sice islámské jméno, ale ředitel se jmenuje Josef, což je dokonce biblické jméno. Jeden z jeho žáků, bývalý ministr vnitra a současný poslanec František Bublan na pana Šilhavého vzpomíná takto: „Ke své víře se otevřeně hlásil, ale nikomu ji nevnucoval. Byl nejoblíbenějším učitelem, přestože byl ve svých hodinách biologie velmi přísný." Se svým někdejším učitelem udržoval až dosud přátelské vztahy. Po válce mnoho muslimů republiku opustilo a život muslimské komunity ustal. Teprve po roce 1989 došlo k obnově činnosti obce. Byl to právě pan Šilhavý, kdo v roce 1991 shromáždil v Praze na Žofíně praktikující muslimy a byl zvolen do čela Ústředí muslimkých obcí. Zůstal v něm až do své smrti a do posledních dnů pomáhal svými zkušenostmi a radami. V létě 1989 byl pozván na Islámský kongres do Vídně a ke svému překvapení získal od komunistického režimu souhlas se kongesu zúčastnit. Jelikož kongres se konal v termínu před zahájením velké pouti do Mekky, hned po jeho skončení se přidal ke skupině muslimů, žijících v Rakousku, a vydal se vykonat jeden z pěti pilířů islámu – hadždž. Podle dochovaných pramenů byl teprve třetím Čechem, který velkou pouť vykonal. V následujících letech se zúčastnil několka dalších mezinárodních kongresů, např. v Istanbulu, v Chartúmu a dvakrát v Davosu. Hned v roce 1991 obnovil vydávání časopisu Ústředí muslimkých obcí Hlas. I v dalších letech neúnavně pracoval pro muslimskou obec a snažil se o to, aby získala rovnoprávné postavení, a současně budoval otevřené vztahy s ostatními náboženstvími a celou společností. Pro všechny byl vysoce respektovanou autoritou. Zasloužil se o to, že v roce 1994 byl v Třebíči založen první muslimský hřbitov. V 90. letech také začal s vydáváním prvních publikací o islámu, mezi kterými byly například brožury Zaostřeno na islám, Pilíře víry nebo letáky Co jest islám. Jeho duševní zdraví a paměť byly obdivuhodné. Do posledních let si pamatoval jména, povolání i bydliště řady předválečných členů muslimské obce a dokázal o nich poutavě vyprávět. Už proto ho často navštěvovali mnozí muslimové v jeho třebíčském bytě. Jeho pokoj byl zařízen v orientálním stylu, na stěnách kaligrafie s pasážemi z Koránu, na zemi modlitební koberečky, v rohu zdobený mihráb ukazující směr modlitby, ve skříňce a na stolku Korány a jeho překlady do různých jazyků. Člověk tu mohl sedět velmi dlouho a necítil ubíhající čas. Navštěvoval jsem pana Šilhavého často a vždycky jsem od něj odcházel velmi obohacen. Měl obrovské srdce, byl vždy vtipný a usměvavý a nikoho nezarmoutil. Jeho byt byl otevřený pro každého. Šilhavý povzbuzoval muslimy, aby se otevřeli české společnosti, pořádali v mešitách dny otevřených dveří a přednášky. Říkal: „Lidé nejsou špatní, jsou dobří, ale neznají vás." Tím narážel na velmi zjednodušené a zkreslené informování o islámu ve většině médií. Pan Šilhavý nikdy nechtěl mluvit o jakýchkoliv svých zásluhách. Vždy tvrdil, že se snažil žít jako dobrý muslim a to, co dělal, byla jen jeho povinnost. Také poslední rozloučení s panem Šilhavým bylo výjimečné. Na třebíčském hřbitově se sešli Češi, Slováci, Bosňáci, Albánci, Arabové, Turci, Pákistánci, Indonézané, Čečenci a mnoho dalších z různých koutů Evropy, Asie i Afriky. Stejně jako islám sjednocuje lidi bez ohledu na jejich národnost a rasu, také osobnost pana Šilhavého dokázala nad svým hrobem spojit tolik rozmanitých lidí. V jeho osobě ztratila naše muslimská komunita a i celá naše společnost velmi skromného, moudrého a odvážného člověka. Na závěr dovolte vyslovit tuto některé z proseb, jaké se náš Prorok (mír s ním) modlil nad zemřelými: „Alláhu odpusť mu a buď k němu milosrdný. Dej mu dobré a zbav ho zlého a buď k němu štědrý. Očisti ho od chyb, jako jsi očistil bílý oděv od nečistot a dej mu nejlepší příbytek. Dej mu vejít do Ráje a ušetři ho zkoušek v hrobě a muk v Ohni. Alláhu, odpusť mu a buď k němu milosrdný, vzdyť ty jsi Odpouštějící, Milosrdný. Amen." V Praze dne 19. 3. 2008 Vladimír Sáňka, místopředseda Ústředí muslimských obcí